Krátké ohlédnutí za 20 lety od založení České obuvnické a kožedělné asociace

21. ledna 1994 se sešla v Brně při veletrhu KABO v Domě techniky ustavující schůze České obuvnické asociace (ČOA). Asociace pak byla oficiálně registrována 3.3.1994. Podnět k tomuto počinu dal ing. Jiří Mlejnek – generální ředitel společnosti STIVAL. Již od počátku byla asociace založena jako sdružení výrobců a prodejců obuvi a dalších doprovodných sortimentů, což se ukázalo jako velmi prozíravé.

 

21. ledna 1994 se sešla v Brně při veletrhu KABO v Domě techniky ustavující schůze České obuvnické asociace (ČOA). Asociace pak byla oficiálně registrována 3.3.1994. Podnět k tomuto počinu dal ing. Jiří Mlejnek – generální ředitel společnosti STIVAL. Již od počátku byla asociace založena jako sdružení výrobců a prodejců obuvi a dalších doprovodných sortimentů, což se ukázalo jako velmi prozíravé. V té době existovalo mnoho silných a velkých výrobců obuvi, a to nejen ve Zlínském kraji – Baťa, Coinvest, Svit, Novesta, Stival, Prabos, Botana, Bopo, Dapo, Botex, Savela, Sázavan, Zeman, prodejců obuvi – Treso, Scalia, Obchod obuví, ale i řada výrobních obuvnických družstev, které byly rovněž členy asociace – Snaha Brno, Snaha ČB, Snaha Jihlava, Bovo Snaha Holice, Meko, Svedrup a další.

Stěžejním tématem bylo zpočátku uspořádat trh s obuví tak, aby se přizpůsobil zvyklostem v západní Evropě. Bylo nutné uspořádat pro každou sezónu jednu prezentační akci, která by představila nové kolekce obuvi a kožené galanterie. V návaznosti na prezentační veletrh pak bylo cílem uspořádat cca do 1 měsíce pouze jednu společnou kontraktační akci pro maloobchody s obuví. V roce 1994 totiž připadla téměř na každý den jedna kontraktační akce na různých místech České republiky (ČR).

Veletrhem, kde se začaly jednotně prezentovat za celou ČR výrobci a velkoobchody s obuví a koženou galanterií, se stal veletrh Mezinárodní veletrh obuvi a koženého zboží – KABO v Brně. Česká obuvnická asociace (ČOA) na základě smlouvy s BVV a.s. vždy podporovala pouze tento jediný prezentační veletrh v rámci celé ČR. Asociace se stala odborným garantem veletrhu KABO a zůstala jím dodnes.

Zpočátku byly návazné kontrakty obuvi a kožené galanterie organizovány ČOA ještě ve Zlíně, ale v důsledku rozdělení Československa význam Zlína z hlediska pořádání kontraktačních akcí upadal a navíc byla do Zlína velmi špatná dopravní dostupnost.

Asociace postupně získala kontakty a navázala spolupráci s podobnými sdruženími po celé Evropě a stala se členem mezinárodních organizací CEC, CEDDEC a UITIC. Za pomoci pana Jana Pivečky se dařilo zajišťovat společné výstavní expozice českých výrobců na veletrhu GDS, kdy jeden běh veletrhu podporovala vždy německá společnost pro spolupráci PROTRADE a další běh pak Ministerstvo hospodářství, následně pak i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO ČR). Podařilo se prosadit do podporovaných veletrhů i veletrh Expo Riva Schuh v italském městě Garda, výměnné výstavní akce probíhaly i mezi českými a maďarskými firmami.

To, co však začalo výrobce velmi tížit v letech 1994 -1996, byl značný nárůst dovozů obuvi z asijských zemí za nereálně nízké ceny. Již v roce 1997 vedla asociace jednání na MPO ČR a poukazovala na skutečnost, že v Evropě existují tzv. minimální dovozní ceny na obuv a navíc ještě i kvóty, které stanovují, kolik obuvi se smí do jednotlivých zemí dovézt. Nicméně naše republika snad jako jediná v Evropě analogická opatření nezavedla, což zhoršilo situaci českých výrobců.  Po ruské měnové krizi v roce 1998 asociace opět jako první zpracovala dopady této krize na obuvnický sektor a požadovala po MPO ČR převedení pohledávek na Konsolidační banku a uchování cca 7 000 pracovních míst. Ani tento návrh nebyl akceptován, přestože vlády ostatních zemí svým výrobcům pomohly situaci v Rusku účinně řešit. V roce 2004 asociace zpracovala a podala podnět na antidumpingové šetření vůči Číně v oblasti nadměrných dovozů obuvi a vzhledem k újmě, kterou odvětví působí, ale opět vše zůstalo bez odezvy.

Byla realizována celá řada dalších aktivit vůči nadměrným dovozům a nekalým praktikám při prodeji obuvi, ale i textilu na tržištích. V tomto boji jsme postupovali vždy společně i s textilní asociací ATOK, protože i výrobci textilu a oděvů byli tímto způsobem postupně likvidování a vytlačováni z domácího trhu. Protože vládní politika, ať již byla vláda „pravicová“ nebo „levicová“, nezajistila ochranu domácích výrobců, museli se tito přizpůsobit podmínkám na trhu a přejít na výrobu výrobků sice s vyšší přidanou hodnotou, které ale mohou produkovat v mnohem menším množství. Velké firmy zeštíhlely, omezily výrobní program a některé i zanikly. Vznikly však firmy nové, které ale již mají charakter menších či rodinných firem a které jsou dnes převážně členy České obuvnické a kožedělné asociace.

Asociace již od roku 1996 začala na základě požadavku svých členů pracovat na stanovení požadavků pro dobrovolnou certifikaci dětské obuvi. Inspiraci našla v německém systému WMS a v polském systému Zdravá stopa. Certifikační značka Žirafy pak byla registrována v roce 1997. Od této doby je permanentně prováděna osvěta ke zdravému obouvání zejména dětí, ale i dospělých a značka získala velkou oblibu mezi spotřebiteli.

Podařilo se nám v letech 1997-1999 realizovat rozsáhlé antropologické měření dětské nohy, kdy poprvé v historii byl zjišťován zdravotní stav a onemocnění dětských nohou.  Díky spolupráci s RNDr. Pavlou Šťastnou, Ph.D. jsme získali neocenitelné zkušenosti.  V roce 1999 proběhla ve Zlíně i mezinárodní konference ke zdravému obouvání dětí. Na tuto tradici jsme navázali spoluprací s Českou pediatrickou společností a pořádáním pravidelných mezinárodních sympozií v Brně. Letos chceme na tuto tradici navázat i ve Zlíně.

Protože asociace byla, jak již bylo uvedeno na začátku, vždy i sdružením určeným pro obchodníky, začala ihned po svém založení působit směrem k maloobchodu, a to zejména pořádáním pravidelných školení k zásadám prodeje, k anatomii a fyziologii nohy, k psychologii prodeje, ale zejména k zákonným povinnostem prodávajících a k reklamačnímu řízení. Za 20 let činnosti se asociace stala v této oblasti uznávanou autoritou pro maloobchodní prodejce.

Asociace řešila za dobu své existence rovněž řadu projektů ve spolupráci s odbornými školami a zejména s Fakultou technologickou Univerzity Tomáše Bati, konkrétně s doc. Ing. Petrem Hlaváčkem, CSc. Také od něj jsme získali řadu cenných rad a zkušeností. V současné době jsme schopni provádět velmi odborné práce a pomáhat firmám např. při hodnocení konstrukce kopyt, konstrukce obuvi, provádět poradenství při reklamačním řízení apod.

Co se týká právní formy, existovala původní asociace jako zájmové sdružení právnických osob, kdy ale fyzické osoby neměly hlasovací právo. Z tohoto důvodu, aby nedocházelo k diskriminaci členů – fyzických osob, došlo v roce 2005 k transformaci na zaměstnavatelský svaz a byl rozšířen název na Českou obuvnickou a kožedělnou asociaci.

Asociace se stala díky své činnosti a korektnosti při jednání uznávaným partnerem pro centrální orgány jako jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo páce a sociálních věcí, či Ministerstvo zdravotnictví, ale je také garantem odborného školství pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.