zavřít
Současně se koná

Současně se koná

Cestovatelský stand-up: pěší pouť do Santiaga i výprava za polární kruh s kojencem

30. října 2023  /  15:15

Manželé Hanušovi Lukáš a Jana se pustili do dvou neuvěřitelných dobrodružství. Nejprve se rozhodli během svatební cesty ujít 3327 km na pouti do Santiaga a po narození dcerky se vydali na 16 000 km dlouhou vlakovou cestu za polární kruh i s kojencem. Dva různé úhly pohledu na cestování, dva nezapomenutelné příběhy plné výzev, zážitků, humoru a lásky. Přijďte si v rámci doprovodného programu veletrhů Go a Regiontour poslechnout vyprávění o těchto cestách.

Sobota 4.11. – 11:30
Od oltáře do Santiaga aneb 3327 km pěšky z pohledu muže a ženy

3327 km pěšky, 103 dnů, 5 států, 2 úhly pohledu. I tak by se dala popsat naše svatební „procházka“ z prahu našich dveří k Atlantiku.

Lukáš: Představa 103 dní po boku mé manželky u mě doteď vyvolává sevření hrudníku. Mnoho poutníků vyráží s cílem najít smysl života. Já měl laťku níže, dojít a hlavně přežít! Povím vám o tom, jak se to nakonec povedlo, o tom, jak Janča vynalezla nový sport – vrh krosnou, o tom, jak posunula hranici své vlastní nesnesitelnosti, ale i o těch hezčích věcech, mezi které bych psaní knihy ve dvou rozhodně nezařadil!

Jana: Vždycky jsem chtěla na pouť do Nepálu a často o tom vyprávěla Lukášovi. On ale zásadně vstřebává pouze polovinu informací, které mu říkám. V hlavě mu utkvělo slovíčko „pěšky“ a začal plánovat pouť do Santiaga! Hodinky, holinky… vždyť je to jedno. Dali jsme výpověď, měli svatbu a čtyři dny na to jsme vyrazili. „Navigátorův“ orientační smysl selhal už u Brna, ale říct jsem mu to nemohla. Jak se mi podařilo ho nezabít, když v noci snědl poslední kostičku čokolády? Jak jsem zvládla jeho obsesivní sbírání razítek? A jak se mi usínalo u rozmáčející se hromady hnoje? Prásknu všechno!

Neděle 5.11. – 14:30
T-dn, t-dn aneb s miminem za polární kruh

16 000 kilometrů, 90 vlaků, 13 států a 1 kojenec z pohledu mámy a táty

Jana: Mimino na krku, mlíko na mozku a toulavý boty. Příchod nového člena rodiny, navíc z poloviny po Lukášovi, je sice jízda, ale já bych ráda něco víc. Možná je to jen má odpověď na stresovou situaci ve smyslu „bojuj nebo uteč“, protože mi vlastně vůbec nezáleží na tom, kam a kudy, ale hlavně rychle a na dlouho! Celoevropská vlaková jízdenka za polovic je proto znamením shůry.

Lukáš: Padesátiprocentní sleva ve mně, jako správném Čechovi, budí nutkání vzít si úvěr! Čekání na zpožděný vlak je navíc přesně to, co mi od studentských let „chybí“. Na druhou stranu chci už dlouho za polární kruh a vzít to přes Turecko zní jako výzva. Když ne, dozajista se o vzrůšo postará má hormony zmítaná žena! Výhybka osudu přehodila, tak pojeď s námi…